Pomineme-li ranní tlačenici u toalet začal sobotní program avizovaným srazem zinařů. Každému bylo jasné, že kvůli změně místa konání festivalu utrpí i sraz. Za dané situace se k sobě těsně vedle pódia sestavilo pár stolů a lavic, na ty se rozložily výtvory zúčastněných a hodinku se debatovalo. Samotný šéforganizátor Louďa se na adresu srazu někde vyjádřil v tom smyslu, že jeho úroveň byla, diplomaticky řečeno, nevalná. Za daných podmínek se však nic jiného dělat nedalo.

Kolem 11:00 hod ze z “áčka“ ozvaly první tóny a pro většinu návštěvnictva tedy nastal nejvhodnější okamžik k protření krví zalitých očí, k obnovení hladiny alkoholu v krvi a nástupu k oběma pódiím. S tím, co se na nich v průběhu sluncem zalité soboty odehrálo vás nyní seznámíme. Pokud se o některé z kapel nezmíníme, znamená to, že jsme ji prostě neviděli a neslyšeli – přece jen i redaktoři MetalManie jsou jen lidé (i když o Darkmoorově člověčenství panují jisté pochybnosti) a potřebují doplnit energii, občas se něčeho zbavit, udělat nějaké to interview, být na dvou pódiích zároveň jednoduše nelze atd.

Zahájení sobotního programu na áčku obstarali italští INFLICTION a opravdu pár lidí svým valivým deathem s příměsí syntezátorů probrali. Na koho nestačili Taliáni, toho v pravé poledne stoprocentně probrali ALIENATION MENTAL. Přes drobné technické problémy se stabilitou bicí soupravy, která snad chtěla před Jardovými údery utéct, a přes poněkud rozostřený zvuk (jak ostatně kluci sami přiznali) bylo vidět, že mají grind zmáknutý dokonale. Škoda jen, že nejsou z Kolína:-)

Sobotní program na “béčku“ odpaluje brněnská sebranka MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY. Na obscínu jsem je propásl, tak jsem využil příležitosti a tentokráte si je nenchávám ujít. Členové této kapely se rekrutují z redakce death/grindové plátku “Antitrend“ a tomu i odpovídá stylové zaměření MINCING FURY. Ano, ke slyšení je rychlý sypací grind s minutáží skladeb kolem několika vteřin. Pro někoho zábava, pro někoho nuda … Domácím black metalově laděným spolkům očividně nebylo souzeno na Brutal Assault-u vystoupit. Jak jinak si lze vysvětlit, že INNER FEAR (ačkoliv ti nejsou zase natolik blackoví) museli své vystoupení odříct ještě před začátkem festivalu a o problémech provázejících páteční vystoupení IMMORTAL TEARS už byla řeč. Jihočeské MATER MONSTIFERA stihl dosti podobný osud. Tentokráte byl na vině automatický bubeník, který po druhé skladně odmítnul poslušnost. Vůbec od začátku jejich setu se z reproduktorů neustále ozývá nepříjemný zvuk zpětné vazby. Škoda …

Na LUNATIC GODS (na fotografii hoře) se doslova vyřádilo pravidlo o výjimkách potvrzujících pravidlo. Jejich zvuk byl zkrátka špatný a ačkoliv se zvukař snažil, sedmičlenný ansámbl se mu uspokojivě nazvučit nepovedlo, čímž trpěly hlavně totálně neslyšitelné klávesy. A je to škoda, protože z předposlední řadovky Sitting By The Fire sedím na zadku ještě dnes. Kdyby se takový materiál podařilo stoprocentně prezentovat i naživo…Lunatikům se stále nedaří zbavit pověsti, že jejich live vystoupení prostě nejsou úplně stoprocentní. SAD HARMONY se nám kvůli plnění redaktorských povinností (nikoliv panděr) nepodařilo zastihnout. Chytili jsme aspoň konec setu německých COCK AND BALL TORTURE – hutný death s grindovými prvky.

Návrat na “béčko“ nastává zrovna v době, kdy zde řádí slovenští RAVENARIUM. Tito sympaťáci předvádějí slušnou lekci agresivní black/deathové smrště. Zpěvák nezapomíná připomenout, že hokejisté z jeho země jsou letošními mistry světa, ale české části publika to nevadí, všichni se dobře baví. RAVENARIUM jsou jednou ze slovenských kapel, z kterých tvorbou by jste se měli brzy seznámit i na stránkách našeho webplátku. Zůstávám nadále na béčku čekajíc na severomoraváky SIX DEGREES OF SEPARATION, kteří se pro mě stávají dalším příjemným seznámením. Jejich živelná a energická kombinace doomových elementů, trashové rychlosti s častými vpády i do heavy metalových vod, zanechala ve všech velice pozitivní dojem, k čemuž přispěl hlavně strhující výkon křiklouna Radka. Můžu-li vám poradit, zajděte si někdy na koncert této kapely, stojí to opravdu za to!

Slovačiska PATHOLOGY STENCH už dávno patří mezi evropskou deathmetalovou elitu. Zpěvák Báro je šoumen k pohledání, který dokáže publikum bez problému dostat na svoji stranu, i když k tomu používá poněkud netypické způsoby. Na své si tak přišli nejen milovníci tvrdého rachotu, ale rovněž příznivci trošku peprnějšího slovníku, chlupatých zadnic a macatých… (však vy už si domyslíte).

A zase “béčko“ … RAYS OF THE SUN byli do té doby pro mě naprostou neznámou. Vystupováním poněkud nesmělá kapela si však svoji muzikou říká o větší pozornost. Jejich styl bych zaškatulkoval (ach jak nerad to dělám, ale nemohu se ubránit) jako doomrock, přičemž se ve vokálních partech střídá zpěvák se zpěvačkou. Nejedná se však o žádnou další variaci na téma “kráska a zvíře“, jelikož oba protagonisté používají výhradně “čisté“ vokály, přičemž mužská polovina mě svým hlasovým rozsahem velmi zaujala. Zpěvačka se však rovněž nenechává zahanbit a tak je ke slyšení velice příjemná a pocitová záležitost. To slovenští PROTEST se do toho obouvají pěkně zostra. Na Assault hrají úplně jiný materiál, než na aktuální desce, která přináší poměrně progresivně znějící death metal. Ve Hvozdu si na své přijdou hlavně vyznavači nekompromisního grindu. Smůlou však je, že zrovna v tuto dobu je publikum poněkud strnulé a zatímco meditačně-uklidňující RAYS OF THE SUN diváci poctivě “odstojí“, grindující PROTEST sleduje z 90-ti procent výhradně sedící dav. Zvláštní. “Kdo neskáče není sparťan HOP HOP HOP!” … Ne nebojte se, nepřeskočilo mi. To mě jen při poslechu domácích trash coreistů COLP napadají podobná slova popisující jejich tvorbu. COLP se shlédli v moderně znějící fůzi metalu a hácéčka a mohu říct, že jim to jde poměrně dobře. Slovenští THALARION jsou jedna z mála kapel z bývalého bloku vydávající své desky u západního labelu, konkrétně u dánských Mighty Music. Jejich vystoupení stíhám pozorovat pouze chvíli a to ještě z povzdálí. Neznající studiovou tvorbu THALARION bych si je dovolil definovat jako melodický metal s příjemným ženským zpěvem.

Přesně v době, kdy na “béčku“ řádí hopsající COLP, na “áčku“ jsou ke slyšení stylově podobní němčouři MASTIC SCUM, kteří však o něco méně koketují s hardcorem a větší prostor tak dávají řekněme tvrdším metalovým prvkům. Zhruba v 16:00 byl ke spatření velice zajímavý astronomický jev – v Šotoušových prackách byl spatřen nealkoholický nápoj! Pravda byl to plechovkový Semtex, a tak byla motivace Šotoušova jednání více než zřejmá. Zlí jazykové (a že jich na Assaultu bylo!) se nechali slyšet, že perioda výše popsaného jevu je rovna jedné polovině periody příletu Haleyovy komety. Vášniví pozorovatelé si tedy mohou dát repete až v roce 2040 (pakliže jsem to spočítal dobře – jedinci zdatní v matematických vědách to po mně jistě přepočítají).

Velice zajímavou produkci předvedla mně dosud neznámá francouzská šestice SCARVE – procházka snad všemi extrémními žánry pod nadvládou dvou tu velmi zdařile se doplňujících, tu velmi ostře soupeřích chrličů nebyla vůbec špatná. Ňo to je trošku slabé slovo, takže se opravím. SCARVE byli vynikající! Do budoucna doporučuji poznačit si název SCARVE do deníčků.

ENDLESS nám dozráli! Jsou suverénní jak ve studiu tak i na pódiu. A pod pódiem? Tam by špendlík nepropadl. Pařili dokonce i ortodoxní deatheři a grindeři. Snad jedinou kaňkou na jejich vystoupení bylo, že frontman Libor výslovně odmítl zahrát coververzi skladby OPETH Harvest. Tak tohle teda ne! :- ) PANDEMIA potvrdila, že patří mezi domácí deathmetalové stálice a za hranicemi ostudu našemu státu rozhodně nedělá. Kvalitní zvuk, nasazení a přesná hra hudebníků – tak to má být.

Na “béčku“ stíhám ještě neustále se lepšící olomoucké trashdeatheře BARRACUDA, jejichž nový materiál se vyznačuje už poměrně slušnou dávkou vyzrálosti a slovenský živel jménem GALADRIEL (na fotografii), který mohu doporučit všem vyznavačům melodiky mísící se s dravostí a úderností. Perfektně zaranžované a do posledního detailu propracované skladby se prostě museli líbit každému, kdo má rád nevtíravou melodiku. Myslím si, že této kapele by určitě slušelo i velké pódium. Třeba za rok … MALIGNANT TUMOUR nepatří zrovna mezi mé oblíbence a nic na to nezměnilo ani jejich vystoupení. Nehledě na světonázor zastávající touto kapelou, který mi teda zrovna blízkí není, mě však ani muzika (o to jde samozřejmě především) zrovna neuchvátila. Holt punkově laděný grind není zrovna moje hobby.

Velice příjemným zpestřením sobotního programu se stali se svým gothic rockem potažmo gothic metalem levobočci veterána Günthera Theyse (ANCIENT RITES) DANSE MACABRE. Günther je skvělý hudebník a hlavně obrovský sympaťák a fanoušci ho mají rádi, ať už produkuje melodický black metal nebo lehčí odnože rockové hudby. Početné publikum nešetřilo zaslouženým potleskem.

Myslím, že nebudu moc přehánět, když prohlásím, že NEGLECTED FIELDS fanoušky okouzlili. Jejich brilantní technické pojetí deathmetalu už dávno prolomilo hranice jejich lotyšské otčiny a NEGLECTED FIELDS jsou už respektovanou kapelou v celosvětovém měřítku. A není divu. Pozorovat tyto borce, jak se mazlí s ladnými krčky svých nástrojů, je opravdu požitek. 21. září hrají NEGLECTED FIELDS v Brně. Neváhejte!

Jakpak dneska šlape hradišťským MELLANCHOLY PESSIMISM mašinka? Blesklo mi hlavou a už jsem pádil na “béčko“. Týdadýdadýdadáááá! Šlapala skvěle. Killy ve vrcholné hlasové a pohybové formě třímal ve svých prackách virtuální taktovku, pod jejímž vedením nám chlapi zahráli i pár kousků ze svého nového CD.

BELPHEGOR byli sužováni během celého svého vystoupení technickými problémy, takže z vymezené třičtvrtěhodiny odehráli snad dvacet minut čistého času. Ale i během nich stačili publiku dokázat, že své řemeslo na pomezí blacku a deathu zvládají bravurně. Velice působivou ouverturu si pro nás připravili ROOT. Za zvuků úvodních pasáží z The Festival Of Destruction na prkna naběhla skupina ohňochrličů a během pěti minutek se celým lomem šířil puch spálených vlasů. Ten byl však vzápětí rozehnán brněnskou pěticí, která se představila, jak jinak, ve vrcholné formě. Hrálo se hlavně z aktuálního alba, ale nemohly chybět ani zavedené hitovky. Big Boss si dokonce pamatoval texty, což zdaleka nebývá pravidlem (ovšem těsně po koncertě tomu bylo poněkud jinak…:- ) Jako nášup nám byl servírován ohňostroj, takže kromě požitku sluchového si přišla na své i neposlušnými víčky stále častěji uzavíraná očka.

Set CALLENISH CIRCLE odhalil, že göteborská odnož death metalu má v České republice nemálo stoupenců. Pařilo se ostošest, kapela nás rovněž potěšila coverem Pull The Plug od DEATH a jelikož v sobotu nás čas tolik netlačil, dovolili si CALLENISH CIRCLE i přídavek, za což byli odměněni bouřlivým aplausem.
Poláci BEHEMOTH (na fotografii) na to hupnuli zhurta. Bleskově naladili, napatlali tvářičky nějakou tou barvičkou a naprali do nás zvůj blasfémický rachot. Bylo zřejmé, že se nám představuje blackmetalová extraliga. Koncerty nergalovců často trpí nepříliš zřetelným soundem. Tenhle problém se samozřejmě nekonal, takže všichni ortodoxní blackers byli ve svém živlu.

Konečně jsme se na Assaultu dočkali i amerických INCANTATION (na fotografii), kteří už jednou svoji účast na této akci museli odmítnou. Stalo se tak před dvěma léty v Blansku. Americká čtverice přijela do Evropy na podporu své aktuální desky “Blasphemy“,s jejímž obsahem jsem se ještě neseznámil, ale podle živého provedení se mě zmocňují pocity mírného zklamání. Snad za to může i poměrně “přehulený“ anebo přílišné očekávání, faktem však zůstává, že INCANTATION na mě zapůsobili poměrně unaveným a utahaným dojmem. Velice nerad bych konstatoval, že mají tito nestoři americké školy death metalu už vrchol za sebou, ale prozatím to tak vypadá. Počkejme se soudama až s recenzí nové desky. Koncert byl pro mě zklamáním.

INCANTATION zakončují hudební náplň tohoto festivalu a nám tak zbývá dobře se vyspat na nedělní cestu domů.

(Původně jsme měli v plánu i zveřejnění reportáže z třetího dne, ovšem to Dalas neznámo proč zamítl:- ))

A na závěr si připomeňme některé zajímavé momenty, které na Brutal Assaultu zachytila naše zvídavá skrytá kamera:

- první reakce Martina Belobrada, nebo-li Bela (SANATORIUM, FORENSICK MUSIC) zcela výstižně popisující místo konání: „Ty kokso, to je diera!“
- nesmírně hodnotný rozhovor mezi členy fínských DEEPRED a jedním Slovákem odehrávající se v rodných řečích všech aktérů. Jasný důkaz toho, že i zcela rozdílné národy si dokáží porozumět!:-)
- kyselý výraz Aleše Borovana poté, co mu jeden z kotelníků vyrazil čerstvě natočený kelímek s pivem
- Šotoušova podivně sešikmená kukadla, kterými si svítil na sobotním sraze zinařů
- půvabný růžkatý účes ještě půvabnější zpěvačky DYING PASSION Zuzky Lípové
- jedenapůlmetrový meč, který se objevil v kotli přes přísný zákaz vnášení zbraní do prostoru akce
- několik po zemi se válejících létáků s nápisem METALMANIA, ale ne zase tolik, kolik jsme očakávali:-)
- zděšený výraz Martina Lukáče (NOMENMORTIS), kterak si všimnul jednoho z návštěvníků ulevujícího si přímo v prostorách areálu
- velmi intenzivní výpadky Big Bossovy paměti, které u něj nastaly těsně po skončení setu ROOT (nevzpomněl si dokonce ani na Radalfa :- )
- neustále usměvavý Tomík Coufal
- produkce progresívních kapel jako jsou ALKEHOL, KABÁT a podobné, konané v nočních hodinách na nocležišti
- i ředaktoři MetalManie jsou jen lidi, čehož důkazem je ukrutná Dalasova nedělní kocovina

Máme tedy za sebou další ročník, vzhledem k podmínkám předcházejícím jeho pořádání poměrně zdařilý, ročník “brutálního úderu“. Nyní si můžeme na rok zdřímnout a vyčkat dalšího klání. Věřme hlavně, že se už Shindymu a Vladanovi vyhnou neustálé problémy se změnami místa konání. Hezký zimní spanek, Assaulte …

dalas + shnoff